Moje klientka bydlí v zahraničí. Byt v Ostravě jí měl zajistit pravidelný příjem. Našla mladý pár s dvouletem dítětem. "Mají malé dítě, určitě se o byt budou starat," říkala si. Zpočátku bylo všechno v pořádku.

Pak se platby začaly zpožďovat. Nájemníci vysvětlovali nepříznivé okolnosti a že vše doplatí. Majitelka je chápavý člověk, takže počkala, rozložila splátky. Věřila jejich příslibům.

Platby přicházely nepravidelně. Dluh nenápadně rostl, až na 30 000 Kč.  Každý další příslib byl pro ni jako světlo na konci tunelu. Chtěla jim věřit, i když realita byla jiná.

Po půl roce jí došla trpělivost. Požádala je, ať byt vyklidí. V tu chvíli přestali zvedat telefony a reagovat.

Jednoho dne klíče nechali ve schránce a konečně odešli.

Klientka mě poprosila abych do bytu zašel, no a když jsem otevřel dveře tak jsem se nemohl přestat divit. Stěny polité tekutinou, strhané tapety, ukopnuté zásuvky, smradlavá lednice, chybějící a poškozený nábytek a k tomu všemu nedoplatek na službách v hodnotě 12 000 Kč

Takže celková škoda: přes 80 000 Kč + půl rok nervů.

"Kdybych měla někoho, kdo by to řešil za mě..." řekla mi tehdy.

A přesně proto jsme tady, protože nikdo by neměl zažít, co zažila ona. Dnes jí spravujeme všechny nemovitosti, a dostává nájem každý měsíc.